Megavoda (Sázava)
18. 5. - 20. 5. 2007
Tahle megavoda pro mě začala už v pátek kolem poledne, kdy jsem si půjčil auto k vleku, abychom na Sázavu mohli dopravit lodě. Potřeboval jsem totiž vyzkoušet, jestli na vleku fungují všechna světla, blinkry a tak a taky dojet pro prkna na nové molo. Prkna jsem nakonec nepřivezl, ale objednal jsem je na příští týden. Krásná dubová prkénka, takže budeme mít molo jako ze škatulky. To sem ale nepatří...
Dorazili jsme s Vaškem, která mi pomáhala s převozem lodí, do Přístavu něco po páté hodině a hned jsme zjistili, že všechna světla fungují, kromě brzdových. To byl trochu problém, protože když si představíte, že brzdíte a řidič za vámi o tom neví, může to být docela mela. Ale ať jsme dělali, co jsme mohli, závadu jsem nebyli sto opravit. Poněvadž jsme byli přesvědčeni, že závada je ve vozíku, vydali jsme se do Vodáckého ráje, kde byli tak hodní, že na nás počkali i po zavíračce. Jenomže vlek, který jsme si chtěli půjčit, také nesvítil. Tímto se hrozně moc omlouváme, že jsme dotyčného ve Vodáckém ráji takhle zbytečně zdrželi.
Lodě jsme tedy nakonec přivázali na náš vlek a než jsme to všechno zvládli, bylo devět. Cesta s nebrzdícím vlekem po ztemnělé dálnici, a posléze bloudíce neznámými uličkami, byla značně zdlouhavá a nepříjemná, ale konečně kolem jedenácté jsme dorazili na místo. Většina lidí již přirozeně spala, takže jsme se viděli až ráno...
Kdo jste kdy byl na vodě, jistě víte, že ranní vypravování bývá občas hektické. Odvázat lodě, sbalit stan, nasnídat se, rozhodnout se, co si vzít do loďáku a co nechat v batohu (nechávali jsme si totiž většinu věcí v autě), převlíct se do průtoček.... Naštěstí nám přálo počasí a sluníčko se nám krásně opíralo o záda... Odvezl jsem tedy auto do Týnce a připojil se k ostatním trochu níž po proudu.
Horní úsek Sázavy, tj. z Čerčan do Týnce n.S., není nijak divoký a vzhledem k nízkému stavu vody nebyl ani jeden jez sjízdný. Ale ani tak jsme se nenudili, protože na vodě je vždycky veselo. Když už řeka neproudí a neskáče přes kameny, člověka hezké počasí vybízí k vodním hrátkám, potápění kamarádů a podobným skopičinám. Pak je sice mokrej až za ušima, ale to nevadí, ne?
Do Týnce jsem dorazili celkem v pořádku, tedy až na defekt na jednom z plavidel. Ale jinak byli všichni zdraví a veselí. Po nezbytném úklidu, převlékání, sušení, stavění stanů a podobně jsme se těsně před setměním sesedli kolem ohně, abychom si připomněli pár vodáckých a námořnických písní. Nechyběli ale ani cikánské od našich kamarádů... Když jsme se zpíváním unavili, zahráli jsme si jednu moc veselou hru. Byla fakt vtipná, ale vyprávět vám ji nebudu. Kdybyste ji totiž náhodou někdy hráli, nebyli byste pak překvapení...
Nedělní úsek Sázavy, tj. z Týnce do Pikovic, byl už o mnoho zábavnější. Je tady daleko víc jezů, víc peřejí a řeka teče rychleji. Vody bylo stále málo, takže jez se dal jet jenom jeden, ale peřeje stály za to. Bohužel jsme nevyrazili z Týnce zrovna brzo a tak byly skoro tři hodiny, když jsme v Kamenném Újezdci zastavili na oběd. Svůj původní plán dojet až do Pikovic jsme museli tedy trochu upravit. Až do cíle dojeli jenom ti nejzdatnější a zbytek se vylodil v Kamenném Přívozu, kde mi alespoň pomohli navázat lodě na vlek. Nicméně ani ti, kdo jeli až do Pikovic, nestihli zpáteční vlak, neb se mi tam nepodařilo vščas dovézt jejich věci. Holt ne vždy se všechno podaří tak, jak by člověk chtěl...
Sázavy se zůčastnili: Argonauti, romský klub pod vedením Veverčáka, Lesoj, Vašek, Minetaki, Anna, Matud, Inmu a Jenny. Doufám, že jsem na někoho nezapomněl....
Zapsal(a):
Danko
