Tábor Afrika
9. 7. - 23. 7. 2007
Již dlouho jsme byli ve vesnici samy, jak dlouho, nikdo už moc neví, avšak šamani, jediní dospělí, kteří vesnici neopustili, tvrdili, že muži odešli na lov a matky jsou na trhu. Jednoho dne se však ztratil šaman SkřítekVojta, vydali jsme se ho hledat směrem kde jsme ho spatřili naposled, na latru. Na konci stop jsme ale nalezli poustevníka rozjímajícího uprostřed pralesa s duchy džungle džu-džu. Duchové džu-džu pravili zdrcující zprávu. Rodiče a ostatní dospělý kmene, byli odneseni zlým džu-džu proměněným ve velkého ptáka. Pták má své hnízdo vysoko v horách na hoře jménem Kilimanžáro. Kdysi dávno dostal onen šaman mapu od bílého cestovatele jménem Žijící Kámen a tu nám i daroval.
Tak jsme se vydali na cestu. Podle dávných receptů jsme zjistili k jakému kmeni kdo patří. V naší multikulturní vesnici, žili Tuarégové, Yorubové, Amharové a kmen Bantu. Protože každý kmen chtěl být tím kmenem o kterém budou děti našich dětí a jejich děti mluvit jako o kmeni který zachránil dospělé našeho kmene, zavládla ve vesnici rivalita a na dalekou cestu přes celou Afriku se vydali zvlášť.
Jak však praví stará africká moudrost, kdo rychle vyrazí, daleko nedorazí, nás nejdříve čekal den příprav na cestu, naučili jsme se náš bojový tanec, každý si pomaloval své oblečky vzory a ornamenty vlastního kmene, čekala nás nauka o bubnování, vázání turbanů a vzácných afrických bylinách, která se v savanách zvrhla v nauku pojídání kobylek. Recept jednoduchý avšak velmi chutný zní takto: Na rozpálený plech mrštíme z hrnku kobylky a rychle přiklopíme. Než se nadějeme, je pokrm hotový. Podáváme s nějakou omáčkou pro dochucení. Nejvíce se osvědčilo salko.
Po cestě přes poušť potkáváme několik přátelských kmenů, jedni nás učí jejich tradiční starou hru, zvanou Barskydy. V poušti, kde je o hlínu opradu nouze, spočívá hra v boji o ní s ostatními hráči. Na kraji poště, již v savaně jsme spatřili cízí vesnici. Nevydaje jedinou hlásku, jsme se k ní začli plížit. Nakonec jsme se s domorodým kmenem spřátelili a zahráli s ním jeho tradiční a oblíbené hry, vítěze her kmen popovezl na svých slonech několi desítek kilometrů ve směru jeho cesty, k horám. Kmen se jmenoval Zulu. Byli velmi přátelští a večer nás pohostili zebřím masem a před večerem se zjevil i bílý cestovatel Pampalini, kterého kmen Zulu také vlídně pohostil. V noci nás ale čekalo nemilé překvapení. Královna Zulu se zrovna vracela z bojovné výpravy, když však spatřila ve své vesnici cizý bojovníky, jala se ji přepadnout a bránit svůj kmen. Bylo nás naštěstí více a tak jsme mohli královně nedorozumnění, když byla se svými bojovníky v poutech, vyjasnit.
Královna s sebou také přivlekla šamana Skřítka Vojtu a naší náčelnici a velkou šamanku Ulli, Královna je však uhranula zlým kouzlem a museli jsme je ještě osvobodit. Pak přišla ta zdrcující zpráva, všichni tři i s Lesojem byli stejně jako ostatní odvlečeni zákeřným ptákem do svého hnízda. Podařilo se jim však utéci, bohužel Lesojovi již nebylo pomoci. Pták jej slupl ještě za letu, takže jediné co nám po něm zbylo byla kost z jeho ruky. Ulli se SkřítkemVojtou pak královna zajala a tak se dostali k nám.
Stesk a žal po Lesojovi pomohla zahnat hra bílého cestovatele jménem softball. Odpoledne nás čekalo další nepříjemné překvapení, mladou bojovnici Bahati unesla zlá opičí královna, která si založila svou pevnost nedaleko v džungli za vesnicí. Přemohli jsme i ji a osvobodili nebohou Bahati. Opičí královně i s jejími opičáky vyprášili kožichy a vítězství jsme se jali řádně oslavit společně s již usmířenou královnou Zulu.
Aby hrůzy a nebezpečí nebylo málo, ozval se další den nad ránem křik bojovnice Bamby, která měla zrovna hlídku nad vesnicí. Začali jsme vybíhat z chýší, abychom našli Bambu se zkrvavenou rukou a na obzoru zahlédli mohutná křídla velkého černého ptáka. Aby všeho nebylo málo, uprostřed vesnice zela obří stopa. Bambu už držel ve spárech obrovský pták, když se čehosi zalekl a pustil jí. Zranění nebylo tak zlé, ale z moudré houby a slimáka ji obývajícího jsme vysoudili, že není bezpečno dále obývat tyto nebi otevřené prostory. Zbalili jsme ty nejnutnější věci a vydali se hluboko do džungle. Rychlí a tiší průzkumníci královny Zulu nám procházeli cestu a nechávali znamení a zprávy, v daleké horské vesnici jsme u místní opuštěné misie nalezli jejich vzkaz. Vydejte se k jezeru Huťskému. U jezera při dalším vzkazu jsme objevili i zbytky bůvola kterého celého nesnědli. Již za husté tmy jsme dorazili na místo o kterém duchové džu-džu pravili, že je bezpečné. Další ráno ale i oni pravili, že nejlepší bude se rozdělit. Pod vedením šamana Klona, se vydali nejstarší bojovníci na delší cestu oklikou přes neprobádaná místa džungle, aby si chvíli odpočinuly u krásného jezera, v odlehlé vesnici vyprosili vodu a prohlédly místní, lidožrouty vyžranou, misii a nakonec se znovu uchýlili do hlubin džungle k přespání. K večeři pojedli něco krupného zrna s houbami deštných pralesů a další den se za rozbřesku vydali na cestu. Na konci cesty na ně ještě čekala zkouška velkého lovce a bojovníka, s očima zavázanýma čekali hodnou chvíli na neznámém místě. Když oči otevřeli, byl již šaman Klon pryč, a tak museli do vesnice trefit sami. Slunný podvečer jsme ztrávili odpočinkem a vyprávěním zážitků, které nás na cestách potkali.
Příští dny jsme si zhotovovali bojové masky, z kamene zvaného sádra a pomalovávali je. Večer jsme bojovali o dceru sličné a chytré laňky Ňaky a šli spát. Nikdo nemohl spát příliš tvrdě, protože jsme se již nebezpečně blížili horám a hnízdu obřího práka. Odpoledne přišla ta zpráva, je na čase vyrazit k jeho poražení. Pták spí po nočním lovu a je nejlepší čas pro jeho přemožení. Podle dosavadního pořadí v postupu Afrikou kmeny dostávali od svých džu-džu zprávy ohledně cesty, která vedla nejdříve středem řeky ke slunci. Pak se cesta odkáněla do hor k místu kde v dávných dobách sídlil kmen bojovných Masajů. I je však postihla pohroma v podobě Velkého ptáka a zbylí šamani utekli do lesů. Na dávném totemu Masajů stojícím uprostřed horských planin, jako připomínka dávno zašlé slávy tohoto kmene, bylo znamení kam se odebral poslední šaman. Jakožto horský kmen byli Masajové zdatnými lezci a šplhači a vytvořili v horách důmyslný systém lávek, který je ještě dlouhou dobu přežil a tak jsme jej mohli použít k dalšímu postupu. Za hlubokou propastí, ve které vřela divoká horská bystřina, nás již čekalo poslední stoupání k ptákovu hnízdu. Pták, který si unesl nejlepšího afrického budebeníka a šamana Ondru, si nechával hrát k dobrému spánku. Bubeník však také prahl po osvobození z večného bubnování, inu vyradil bojovníkům, že na hrudi má pták měké místo, kterým mu mohou vyrvat ve spánku jeho srdce.
Nastal večer a v posvátném ohni s bylinou Nikdyvíce, aby se nikdy již podobný tvor nestvořil, jsme srdce spálili. Propukli jsme v bujaré veselí a dlouho do noci oslavovali vítěztví dobrou krmí, zpěvem. Když už byli všechny hvězdy na nebi, utichl i ten poslední smích a nahradil ho spokojený a klidný spánek. Další den přišli do vesnice již osvobození rodiče a veselí propuklo nanovo.
Zapsal(a):
Klon
