Zahajovačka

Již tradičně, tento rok po čtvrté, se Apolloni vydali na plavbu Prahou. Se spoustou nových členů v počtu 12 a 4 kapitanátů jsme kolem 10 hodiny zvedli kotvy z přístavu. Plavba netrvala příliš dlouho, protože kousek za barrandovským mostem šla ke dnu první loď, náhlý závan větru, či obří krakatice otočili jednu z našich průzkumných kánoí. Samotný kapián Ondra s háčkem nováčkem Martinem bezmocně mávali rukama nad hladinou ledové vody, kormidelníci obou pramic zaveleli: „Go!“ a začali sprintovat k trosečníkům. Jedna pramice nabrala nebohé skoro rampouchy a druhá zachraňovala plavidlo. Převléknutí do suchého nezabralo příliš času a mohli jsme v suchém pokračovat dál. Háček po zjištění stavu vody se rozhodl pokračovat na pramici a tak ho nahradil Kuba.

Brzy nás čekalo k průzkumu slepé rameno za Císařskou loukou, kde kotví spousta lodí, které jsme museli omrknout a pozabírat si ty nejhezčí. Hra na zabírání se hraje tak, vždy když vidíte nějakou loď (může se hrát ale i na auta, nebo cokoli jiného), vykřiknete, že si ji zabíráte. Pokud si ji nezabral někdo před vámi, máte tu loď zabranou. Hra zdá se býti jednoduchá, vystačí však na dlouho, doporučuji někdy vyzkoušet. Protože nás čekala ještě dlohá plavba, vynechali jsme zátoku pod Vyšehradem a vyrazili jsme ku Palackému mostu. Před Palackého mostem útočí ale zákeřný kraken podruhé, tentokrát na druhou kanoi osazenou vicekadetem Šimonem a háčkem Metodějem. Kousek za mostem nachází se díra do země, je to samotné ústí motolského potoka. Vyndali jsem si baterky a pustili se proti proudu temnou dírou. Po chvíli je nutné se odpichovat pádlem ode dna a pak už jsme už jsme se zasekli natolik, že to chvíli vypadalo, že budeme muset vystoupit. Na "Hééééj rup" jsem se naštěstí vysoukali zpět na světlo suchou nohou. Pak už jen dětský ostrov, zdymadlo a jsme u Karlova mostu. V Čertovce na nás čeká oběd s teplým čajem, který přijde vhod.

Po obědě přeplouváme Vltavu až ke Staroměstské věži, pod kterou se nachází skrytá jeskyně, tvořená klenbou mostu a průplavem v domě, který vedle něj stojí. Rychle již přeplouváme úsek ke Štvanici a jejímu obřímu jezu. Padají návrhy ho sjet, ale nakonec se našlo jen pár dobrovolníků, kvůli kterým by stálo za to ničit pramici. Zdymadlo na švanici je vysoké a dolu padá pěkně rychle, s námi padl ještě policejní doprovod a jedma malá plachetnička s motorem, se kterou jsem při výjezdu závodili. Když už už ji jedna z kánoí předjížděla, zařadil její kormidelník druhý kvalt a nesportovně odjel. Na Štvanici jsme se vylodili a nalodili jsem se do tramvaje, ale to už je nuda.

Na nedělní ráno nás čekal průzkum začarované rokle, rokle Modřanské. Proti proudu Modřanského potoka jsme se vydali na průzkum nebezpečnou krajinou, kde nás ohrožovali blátivé laviny, povodně a kanibalové. V potoce jsme našli blešivce, což je takové malé zviřátko podobné krevetě. A na konci údolí jsem našli kouzelné jahůdky. Dostat se k nim ale nebylo tak snadné, když je hlídali stromy, co každého člověka sešvihali svými větvemi. Museli jsme se tedy namaskovat tak, abychom stromy obelstili. Co jsme snědly všechny kouzelné jahůdky, rokle se pro nás stala bezpečnou a vydali jsem se na cestu zpět. Pak už byl jen oběd a úklid klubovny, než přišli rodiče.

Zapsal(a): Klon

Organizačky