Procházka Tichým údolím

13. 4. 2019

První dubnová výprava nás zavedla do Tichého údolí v Roztokách u Prahy. Nedostatek sluníčka rozhodně nebyl důvodem k nedostatku zábavy, a tak jsme si výlet všichni pořádně užili.

Ráno zazvonily budíky a všichni Achilleáci a Achilleačky se probudili do sychravého aprílového rána. Protože ale neklesáme na mysli ani na duchu, hrdě jsme vyrazili na Masarykovo nádraží, kde jsme měli sraz. I přes počáteční rozpaky s hledáním všech dětí a vedoucích se nám podařilo odjet plánovaným spojem v 9:35 do Roztok u Prahy. Jen co jsme dojeli na místo, bylo jasné, že dneska je náš den. Plni dobré nálady jsme vyrazili do Tichého údolí a vydali se po stezkách z Pramakyných dětských vzpomínek. Po cestě jsme stavěli zvířátka z přírodních materiálů a hráli celopochodovou hru. Po krátké přestávce na dětském hřišti, kde jsme spořádali svačinky a procvičili nohy u "Trojnožky", jsme se rozhodli zdolat Alšovu vyhlídku. Přesvědčili jsme se i o tom, že náročná cesta může mít krásný cíl. Jen co jsme se (někdy i doslova) vydrápali na vrcholek skalky, otevřel se nám nádherný výhled do krajiny. Toto prostředí bylo ideální pro vyluštění záludné šifry. Společnými silami jsme to ale zvládli, a tak jsme se mohli vydat na zpáteční cestu. I při té jsme pokračovali ve hrách a luštění, pro získání odměny bylo totiž potřeba vyřešit i poslední část šifry. Tu však bylo nejprve třeba získat od Aríby, která si vymyslela záludný úkol. Netrvalo dlouho a na lesní cestě stála socha ze tří nohou a čtyř rukou, do které se zapojili skoro všichni členové výpravy. Posilněni sladkou odměnou jsme zvládli i zbytek zpáteční cesty a poslední volné chvilky před odjezdem využili k navštívení zámecké zahrady Středočeského muzea v Roztocích, kde jsme ve hře "bomba-štít" vyběhali poslední zbytky energie. Klidná cesta vlakem nás zavedla zpátky na známé Masarykovo nádraží, odkud jsme se už rozešli každý svou cestou domů, plni krásných vzpomínek na další sobotní výpravu.