Zahajovačka

30. 9. - 2. 10. 2022

Jako každý rok jsme i letos vyrazili na Zahajovačku na Měsíční skálu.

Když jsme vystoupili z autobusu, šli jsme po červené až ke skalnímu městu, ze kterého byl krásný výhled zalitý červeným světlem zapadajícího slunce. Dál jsme pokračovali po zelené až ke studánce u které jsme odbočili z cesty a došli až k převisu. Cestou jsme nasbírali dřevo na oheń a tak jsme brzo měli večeři a mohli jsme se vrhnout na soutěž táborových kartiček. Po vyhlášení vítěze jsme ještě chvíli zpívali - Stáňa si totiž vzal kytaru - a pak jsme šli spát. V sobotu ráno jsme se zabalili a dali si snídani, po které jsme se schovávali ve skalním městě. Ve třetím kole se schovávali jen boatsmani a tak jsme zjistili, s kým jsme v posádce. Bára se schovala tak dobře, že jí nikdo nemohl najít! Trvalo to asi 40 minut… Když se všichni našli, vyrazili jsme na Měsíční skálu, kde jsme se fotili a soutěžili s kompoty. Vyhrál to kompot, který dělali Karlička a Máťa. Byl broskvovo - vanilkový a byl úžasný. Tuřínem se letos stal kompot, který měla Magdi. Také jsme našli dopis pro nás - koblížky - ve kterém stálo, že nás koblihy předběhly a letos tu byly první. Bohužel se rozpršelo… Když jsme se vydali zpátky, zjistili jsme, že pod převisem, kde jsme spali minulou noc, někdo je. Naštěstí nás zachránil Přebral, který se v okolí vyznal a dovedl nás k jednomu dalšímu - i když menšímu - převisu. Pak jsme si udělali oheň a čekali až přestane pršet. Zatímco pršelo Moka nám četla knížku. Mišák chtěl pořád nosit klády (přikládat) a také se neustále na něco ptal. A Máťa nám povídala pohádku o broučkovi Fišťulíkovi a tak ním čekání na lepší počasí rychle uteklo. Když už nepršelo, zahráli jsme si tradiční škrobákovku, která tentokrát byla s legendou zombií a lovců. Když jsme skončili, začínalo se stmívat a tak jsme začali řešit, kde budeme spát. Lidé, kteří byli pod převisem, kde jsme spali minule, nám sice slíbili, že do hodiny a půl odejdou, ale zatímco jsme byli pryč, tak si tam postavili stany! Pod převisem! Proto jsme museli sobotní noc strávit namačkaní jako tučňáci pod menším převisem, u kterého jsme čekali až přestane pršet. Nakonec se alespoň někteří z nás dobře vyspali a tak jsme se ráno sbalili a vyrazili na vlak do Prahy. Cestou na vlak jsme si u nějaké hodné paní doplňovali vodu a ona nám dala chlebíčky! Byli vynikající. Doufám, že si u ní doplníme vodu i příště.