Tábor Sedm bran

27. 6. - 18. 7. 2009

Na zemi se náhle objevilo sedm tajemných bran a svět se ocitá v postkatastrofickém chaosu. Podaří se brány Argonautům uzavřít?

Vydali jsme se úplně normálně na tábor. Přes všechnu histerii o plných řekách vody a podobně jsme tři dny pádlovali na sázavském oleji. Čtvrtý den z Týnce do Pikovic se řeka konečně trošku roztekla a tak jsme si alespoň poslední den vodácky užili. Ovšem co bylo podivné - začali se dít velmi zvláštní věci. Domy okolo nás se začínali rozpadat, připadalo nám jakobychom občas poskočili v čase. Našli jsme několik útržků novin, které částečně vysvětlovali okolní dění. Vypadá to, že se objevilo 7 tajemných bran, které buď vedou do jiných světů nebo náš svět nějak ovlivňují a přeměňují místní přírodní zákony. Odjeli jsme tedy pro jistotu na tábořiště k Budákovu, protože v Praze začínalo být nebezpečno. Navíc nám to poradil spřátelený vědec Jiráček. Druhý den po příjezdu bylo třeba si svépomocí postavit všechna obydlí (týpka) a zařídit je. Vačer nás čekal zahajovací oheň, na kterém jsme se dozvěděli všechny důležitosti, včetně nových zátkových peněz a nutnosti zavřít (a případně prozkoumat) sedm bran.

Galerie

stáhnout všechny fotky v .zip

V sobotu jsme zaslechli podivné zprávy z Prahy a tak jsme se tam vydali na průzkum. Z Prahy zbylo jen pár zničených domů a spousta radioaktivního odpadu. I právě kvůli přítomné radioaktivitě jsme se nemohli dlouho zdržet. Odpoledne jsme si připravovali oblečky "nového světa" (- jak se této postkatastrofické době začalo říkat). Poslouchali jsme při tom gramofonové desky z přehrávače připojeného na malý fúzní reaktor.

Neděle. Nový svět si žádá i nová náboženství. A tak si každá posádka zhotovila svou modlu před obydlím, kde se jim čas od času objevovaly božské dárky. Následovalo běhání a pašování surovin mezi českými městy, tuto hru měli na starosti bocmani (starší v oddíle) a nutno říci, že se jí zhostili na výbornou! Odpoledne byl konečně čas na menší průzkum okolí a procvičení si práce s buzolou a mapou. To pro nás je velmi důležité, protože mapování bran je hlavní náplní naší práce. Večer se nám podařilo objevit první bránu! Nacházela se několik stovek metrů od našeho tábora a ve tmě žlutě zářila. Podařilo se nám do ní umístit pumu od profesora Jiráčka a tím první bránu deaktivovat. Je třeba říci, že od té doby se přestali dít časoskokové anomálie a čas od té doby plynul tak jak je nám přirozené.

V noci jsme byli napadeni skupinou robotů. Podařilo se je nám pochytat, vypnout a rozebrat na součástky. Bohužel se robotům podařilo vyřadit z provozu naše auto - jediný způsob spojení s okolím. Proto jsme se celý další den snažili auto opravit, sháněli součástky, plnili úkoly pro domorodce. Na scéně se objevili manželé zemědělci Šejtročkovi, jejich dcera investigativní novinářka, automechanik Zetor, supermutant provozovatel kasina Behemo a nakonec velký udatný bojovník Johny Lapka, který se svým hrozivým eliminátorem X ničil všechny prasokrtky a morčopiráty v okolí.

Úterý. Další den jsme se vydali do světa kde vše bylo naopak, lidé zde mluvili v negacích. Musím říct že to bylo velmi podivné a zvyknout si na tento podivný způsob (ne)komunikace nebylo snadné. Podařilo se nám však tento svět úspěšně zničit a rychle se bránou vrátit zpět a tim ji i zavřít. Zbývá jich tedy už jen pět, ale zavřít ty další nebude legrace.

Ve středu jsme hráli lakros a vyráběli meteorologickou stanici, kde služba pak každý den zapisovala meteorologické údaje. Objevily se ale účinky další brány, říkali jsme ji transportní. Občas se prostě stalo, že nás tato brána o několik metrů přemístila. Nejhorší věc se však stala večer, kdy se bráně podařilo některé naše lidi přemístit až několik kilometrů od tábora.

Čtvrtek. Od rána jsme chodili jen ve velkých skupinách. Domníváme se, že nás tak brána nezvládna transportovat moc daleko v případě vytvoření anomálie. Byla navržena teorie, že pokud se brána zjeví, bude třeba ji ukotvit, aby se nemohla přemisťovat a tim ji nejspíš vyřadíme z provozu. Čekání na bránu naštěstí nebylo nijak dlouhé - stála v prostředku tábora, když jsme se vrátili z ranního koupání! Rychle jsme ji ukotvili a za několik minut byla vyřazena z provozu. Zpětný ráz však provedl nějaký výboj a přemístil neznámo odkud zombie přímo do středu tábora. Takže Argonauti museli svůj tábor dobít zpět a vyjednat se zombiemi jejich kapitulaci. Byl to velký a nelítostný boj.

Pátek. Vzhledem k ne moc dobréu počasí jsme strávili větší část dne v týpkách. Mimo jiné probíhali závody v pálení dřeva na rychlost a na pomalost.

Sobota. Objevila se další brána. Všichni byli už trochu znechuceni novými objevy. Ale ukázalo se, že tato brána vede do minulosti a že skrz ní přišlo několik našich příbuzných. Společně jsme zahráli soft, poklábosili a zazpívali u ohně. Druhý jsme však museli bránu zavřít (nikdy nevíte co se může stát a tak je dobré brány zavírat jak nejrychleji to jde) a proto se všichni příbuzní museli odebrat zpět do svého světa. My jsme se pak vydali na další průzkum okolí po posádkách, snad se nám podaří najít další bránu.

Pondělí. Večer jsme se vrátili z průzkumu. Kapitanát byl poněkud zklamán, že se dvoum skupinám podařilo ujít za celý den pouze 4km. Třetí skupina však průzkum provedla pečlivě a zdatně, za což jim patří chvála.

Úterý. Přijel Klon, který byl několik dní vězněn na cestě mezi dimenzemi. Jeho výklad nikdo moc nepochopil, ale jasné bylo, že to nějak souviselo se spožděným návrat z jednoho světa kam jsme uzavřeli bránu. Hlavně, že je opět zpátky. Přijel i z cestovatelem Pamapalinym, který nás naučil výrobě ručního papíru. Vyráběli jsme různé tvary i barvy. Odpoledne se mi podařilo objevit naleziště radiaktivních hub. Obyčejně jsou nepoživatelné a jedovaté, ale naštěstí se dají několikadenním naložením do viskózní kapaliny a přidání speciální příměsy zpracovat a ztratí tak svou jedovatost. Jak jsme se pak v závěru tábora přesvědčili, chutnají podobně nakládaným hermelínům ze starých časů. Večer jsme navíc hýřili v místním baru. Užívali si se zaslanými energonáramky (za to nám pak Jiráček pěkně dal). Byl to prostě skvělý večer, kde jsme se po dlouhé době odreagovali od těch proklatých bran.

Poslední dny jsme si žili poměrně dobře. To jsme však nevěděli, co se stane další den! Ráno služba zjistila, že zásobák je úplně prázdný od jídla. Naštěstí se nám ráno podařilo objevit ložisko prasokrtčích larev. Nezbylo než si je k snídani připravit s čokoládovou polevou. Nebylo to zas tak hrozné. Nalezišť se objevilo více a tak se svedl krutý boj o to, kdo ukořistí co nejvíce kokonů s těmito larvami. Večer se objevila další brána. Vše se docela vysvětlilo. Byla to brána pokušení - vzala nám všechno jídlo a chtěla abychom se najedli otrávených pochutin, které se v ní objevili. Naštěstí jsme všichni pokušení odolali a tak se brána sama zhroutila.

Ve čtvrtek ráno nám bylo v kapitanátu nějak podivně. Asi za to mohou ty zpropadené brány. Za výsledek to mělo vzpouru v táboře, která se uklidnila až po obědě. To zas ale tábor napadla armáda a chtěla, abychom dali ruce pryč od bran. Moc nechápeme, proč se ozvali až teď. Každopádně mě postřelili a ostatní vykázali z tábora, jinak bude do dvou dní vybombardován. Zároveň však přišel vzkaz od známého Jiráčka - ví jak zavřít poslední dvě brány (a naráz!!), máme se za ním vydat. Jiráček měl připraven skvělý transportér. Vše nám vysvětlil a vysadil nás s instrukcemi. Cesta nebyla snadná, ale nakonec se nám ji podařilo zdolat - pronásledovali jsme armádu, která se (jak už to bývá) docela zbláznila a vyřídili se sami mezi sebou. My jsme tak proklouzli k poslední brány a pomocí energonáramků, přesmyku červých děr a ohnutí (časo)prostoru se nám podařilo uzavřít poslední dvě brány. A co víc, vrátit vše do původního stavu!! Svět je nyní bez sedmy bran. Asi nám to moc lidí neuvěří. Ale to už je prostě úděl hrdinů, kteří zachraňují svět - však jsme to nedělali jen pro sebe.

Pro sebe jsme si ale celý tábor plnili Hiawathovu zkoušku. Nutno říci, že se všichni hrozně moc snažili plnit a přesto že si zkoušku splnil akorát Xenon (jako jediný si splnil mlčení) pochvala patří všem. Svět je tedy opět bez bran jako dřív a my se vracíme zpět do původní civilizace. Nebude snadné si zvyknout opět na starý svět.

Chtěl bych poděkovat dobrodruhům, bez kterých bychom nikdy sedm bran zavřít nedokázali: Petty, Jája, Klon, Jindra, Meggie, Pan Hranáč, Cestovatel Pampaliny, rodina šejtročků (Danko a Vašek), bezdomovec Rufus (Medvěd), Delfín a samozřejmě všichni naši (vaši) rodičové a přátelé!