přechod Krušných hor

18. 1. - 20. 1. 2002

Nejdrsnější z drsných akcí! Krušné chvíle v neméně Krušných horách! Hrdinské pózy, tvrdé pády! Vlaky jezdící vlevo i vpravo!

V sestavě Jut, Lesoj, Renata, Ufo, Vova, Zilva a Zkoumal jsme zahájili na Masaryčce přechod Krušných hor. S jedním přestupem v Kralupech jsme asi po čtyřhodinové cestě motoráčkem dorazili do Moldavy.

Galerie

stáhnout všechny fotky v .zip

V lesíku mezi Modlavou-hraničním přechodem a Moldavou-vesnicí jsme rozbili první tábor. Překvapující bylo teplo, žádný vítr, ani mráz a mlha - příjemný bivak. Ráno dorazil Blum a po mírných zmatcích se připojil v moldavské hospodě. Zaujaly Blumovy přechodové běžky, které měly na skluznici pásky čehosi chlupatého na způsob tuleních pásů. Přes pláně Sudety, zde odlesněnými, sem tam ruina domu. Sjezd do Českého Jiřetína a vlekem se necháváme vyvézt zase do výšky 818 m n. m.

A jelikož Lesoj by už bez jídla neudělal ani krok, obědváme v kopci nad vlekem, pod zasněženými smrky, jejichž sněhová pokrývka hrozí každou chvíli spadnout nám do oběda. Bojíme se deště, oteplení je znatelné, sníh mokrý. Postupujeme dále po hřebínku s cílem neztratit výšku a napojit se na Krušnohorskou magistrálu. Na jakousi stopu jsme časem opravdu narazili, nedovedla nás ovšem na magistrálu, ale na poměrně frekventovanou silnici. Po silnici a podél plotu obory Fláje pěšky. Magistrála nikde, tma na krku. Zkoumal má naštěstí kompas, a tak už za tmy jsme sjeli na magistrálu. Ještě chvíli jsme jeli tmou a před Mníškem jsme zatábořili.

Ráno krásně svítilo sluníčko a Vova s Renatou se odpojili a jeli do Litvínova na vlak. My ostatní jsme se rozhodli, že dojedeme alespoň do Jirkova u Chomutova. Vydáváme se tedy přes pláně za Mníškem směrem na Novou Ves v Horách. Tou procházíme bez běžek až do Mikulovic. Odtud už zase stopou, a to většinou do kopce, protože naším cílem je horský hotel Lesná. Sníh se mění z mokrého na prašan a jede se skvěle. Překvapuje nás, že Krušné hory už nejsou tak beznadějně odlesněné a zdevastované. Pahýly stromů nikde nejsou vidět a hory pokrývá nově vysázený porost - jednou to budou zase krásné hory. Od horského hotelu se nám ukazuje odvrácená strana hor - totiž údolí na české straně: nevábná průmyslová krajina ve smogovém oparu. Hotýlek ale vypadá sympaticky a my si dáváme polévku a pivčo. Od hotelu až k silnici na Jirkov, to je asi 6 km, jsme jeli neustále dolů.

Ideální sjezd se vystřídal s crossem přes potok a les, pak zase mírný sjezd po lesní cestě. Docela zážitek. Z Jirkova jsme se dostali městským autobusem k chomutovskému vlakovému nádraží a přes krásně komunisticky starosvětský bufáč jsme odjeli přímým vlakem do Prahy.