Předtáborovka
23. 6. - 25. 6. 2006
Všimli jste si toho taky? Léto už je v plném proudu!!! Vždyť je taky červen. A víte, co to znamená??? Asi ne. To jen my zasvěcení víme, že po červnu přichází červenec a nás čeká tábor. Aby se ale mohl takový tábor konat, je třeba nejprve na místo konání tábora dojet a připravit ho na příjezd dětí. A tomu se, milé děti, říká předtáborovka. Zde si můžete přečíst, co se na letošní předtáborovce dělo.
Předně by bylo vhodné zmínit se o tom, kdo všechno na předtáborovce byl. Ona to totiž není povinná akce a účastní se jí jenom dobrovolníci. Letos to byli: Danko, Abuki, Kryštof, Medvěd, Jája a Vašek. Účast tedy nijak hojná, ale jak se říká, méně někdy znamená více. Na předtáborovku jsme se rozhodli vyrazit auty, což mělo své výhody. Mělo to jistě i nevýhody, ale já si myslím, že výhody převažovaly. Pro účel cesty jsme se rozdělili na dvě skupiny. V jedné skupině - označujme ji pro jednoduchost skupinou A - jeli Abuki, Vašek, Medvěd a Jája. V druhé skupině - označujme ji opět pro jednoduchost skupinou B (tím nechci říct, že by byla nějakým způsobem druhořadá, jedná se čistě o rozlišovací označení) - jeli Danko a Kryštof. Vzhledem k tomu, že jsem jel ve skupině B, popíšu cestu jen této skupiny.
Sraz jsme měli před klubovnou v pět, já jsem ale nestíhal, tak jsem dorazil až v sedm. V klubovně jsme naložili nějaké nářadí a vyrazili do Řevnice pro vozík. Počasí nám na cestu opravdu přálo. Posuďte sami: Okluzní fronta: 356,42; 359,44; 360,30; Teplá fronta: 350,38; 345,34; 341,33; Výška/ Tlak/ Teplota/ Rosný bod: 570/ 954/ -7,6/ -3,6; 2760/ 725/ -9,9/ -14. Lepší počasí jsme si nemohli přát. Nálada, alespoň v našem voze, byla výborná. Do Řevnic jsme proto dorazili v pohodě, vyzvedli si vozík a pokračovali dál. Cesta z Řevnic už byla poněkud dramatičtější, neboť jsme úplně přesně nevěděli, jak se na plzeňskou dálnici napojit. A tak jsme udržovali správný směr a doufali, že se na nás jednou štěstí usměje. A ono se opravdu usmálo. Zanedlouho jsme skutečně na dálnici narazili. Dále již cesta pokračovala klidně a nerušeně. V táboře nás čekala celá skupina A a my se zapojili do rozběhnuté zábavy.
V sobotu ráno jsme vstali velmi brzy, abychom stihli všechnu práci, kterou jsme měli naplánovanou. Ono se stejně moc dlouho spát nedalo, protože vzduch byl plný muchnček a komárů. Dnes jsme museli stihnou posekat louku, nanosit tee-peeovky a vykopat latrínu a odpadovku. Veškeré práce byly v zásadě jednoduché, jen kdyby jich nebylo tolik. Navíc nás zužovalo nepříjemné vedro a hmyz. Ale i přes tyto překážky se nám podařilo všechnu naplánovanou práci zvládnout a tak jsme se věnovali plně zaslouženému odpočinku.
Neděli jsme plně věnovali úpravě kapa. Loni jsme skoro celé zbourali a nechali stát jen základní konstrukci. Bylo potřeba tedy vytvořit zásobák a police v něm, pulty v kuchyni a podobně. Ač to tak původně nevypadalo, i to jsme stihli celkem poklidně, i když se to neobešlo bez úrazů (ostatn jako každý rok). Nakonec jsme byli se svou prací natolik spokojeni, že jsme si zabalili svých pět švestek a uháněli zpět do Prahy.
Závěrem zbývá ještě poděkovat všem účastníkům za jejich práci. Doufám, že příští rok se nás sejde více.
Zapsal(a):
Danko
