Dohoda
20. 3. 2004
Je březen a tak jako vždy touto dobou vyrážíme na Dohodu. Nechce se tomu ani věřit, ale je to již 27 let od vzniku našeho oddílu. Přesto si tato akce zachovává svůj tradiční ráz. Tak například hned po vystoupení z vlaku v Týnci se již řadu let chodí prolézat odvodňovací štola. Letos s tím rozdílem, že pršelo, a tak bylo místy vody skoro po kolena.
Po prohlídce štoly nastal čas na hru se slovíčky. To má každý hráč deset bonbónů a snaží si jejich počet zachovat. Během předem určené trasy je zakázáno používat slova "ano, ne, jo" a jejich cizojazyčné ekvivalenty. Pokud hráč takové slovo řekne a někdo ho slyší, musí mu odevzdat jeden bonbón. Samozřejmě ho dá jenom tomu, kdo si o něj řekne první. Na konci cesty se hodnotí, kdo má více bonbónů dohromady, přičemž je výhodnější mít co nejvíce svých. Mezitím jsme se přiblížili k pokladu.
K pokladu může každý, kdo je alespoň dva roky v oddíle. Letos to jsou Klon, Abuki, Jess, Delfín, Medvěd, Kryštof, Attea, Petty, Ginny, Bronx a samozřejmě já, Zkoumal a Týna. Všichni svůj zážitek ale držíme v tajnosti, proto ani sem nemohu nic napsat. Vydali jsme se ke Kotli, který za ta léta sice změnil svou tvář, ale naše náklonnost k němu se nezměnila. Čekalo nás vaření guláše, a tak jsme hned začali rozdělávat ohně.
Soutěžní guláš se vaří po skupinkách a hlavním kritériem je samozřejmě chutnost. Zároveň ale guláš musí skutečně vypadat jako guláš a ne třeba jako svíčková. Porotci jsme již několik let já se Zkoumalem a tak není divu, je jako tradičně zvítězil náš gulášek. Jinak se ale dobrými pokrmy mohli pochlubit Klon s Abukim a Týna se svou barbuchou. Jenom pro zajímavost, právě Klon s Abukim letos vyrukovali s opravdu vychytaným stolováním. Plastový stoleček, šampaňské, pečivo, ovoce a zelenina, prostě paráda. Trochu to sice v tom lese bilo do očí, ale proti gustu žádný dišputát. Když jsme byli všichni do sytosti najedení a spokojení, nastal čas bitev. V první řadě bylo potřeba vybojovat Boj o kotel, kdy jedna skupina hájí šátek uvázaný na stromě uvnitř kotle a sruhá jej má ukořistit. Obvykle tato bitva trvá poměrně dlouho, letos jsme to ale zvládli asi za minutu. Po vystřídání stran bitva netrvala o mnoho déle, a tak jsme se pustili do jiné míčkovky. Šlo o ukořistění soupeřova šátku, ale zároveň bylo potřeba bránit šátek svůj. Vítězil ten, kdo ve svém základním táboře měl oba šátky. Míčkovka nás naprosto unavila a tak bylo potřeba trochu si odpočinout. Pak už jen na vlak a domů.
Zapsal(a):
Danko
