Vyzvědači

To jsme takhle v úterý na schůzce vyráběli draky, když tu náhle někdo zabušil na dvěře. Matud byl zrovna nejblíž a tak otevřel. Nikdo tam ale nebyl!? Na prahu ležela nějaká obálka a z té se nakonec vyklubal mobilní telefon. Kdo ho tam dal? Komu patří? Bohužel v telefonním seznamu nebyly žádné záznamy ani žádné zprávy a tak jsme se po čase vrátili zase k výrobě draků.

Jaké ale bylo naše překvapení, když najednou telefon zazvonil. Zvedli jsme ho, to se ví, a abychom všicni slyšeli, zapnuli jsme si hlasitý odposlech. Ozval se nějaký cizí hlas, a začal něco povídat. Bohužel mluvil docela potichu a tak jsme měli co dělat, abychom mu rozuměli. Chtěl od nás pomoct. Neřekl jak, ale prý se máme dosatvit v pátek ve čtyři do klubovny. Tak jsme jej poslechli. Přišel se čtvrthodinovým zpožděním. Jmenoval se Mikel (čti "mikel") a prý je z budoucnosti. Začal vyprávět: Přišel k nám z roku 2064, kde pracuje jako dělník. Právě je zaměstnán na stavbě hotelu v údolí Bojovského potoka, kde prý je moc krásně. Ukázal nám záznam z kamery (na každém kroku jsou totiž sledováni centrálním systémem, který snímá každý jejich pohyb) během jeho běžného dne. Toho dne se mu ale podařilo objevit něco neobvyklého. V sutinách výkopu našel ručně psanou knihu. Bylo tam psáno o jakémsi sdružení dětí zvaném Argo. nepočítaně pestrých stran popisujících neuvěřitelné zážitky dětí. Nejprve to nemohl pochopit. V jeho době totiž platí novela zákona silně omezující pobyt dětí mimo rodinné zázemí a tak dětské oddíly takřka vymizely. A tak četl a četl, až najednou pochopil. Hrozně ho to nadchlo a tak si usmyslel, že s tím musí něco udělat. to by v tom čert byl, aby do jeho doby oddíly nevydržely. A jak tak přemýšlel, napadla ho spásná myšlenka: Což takhle zamezit vydání novely? Ale jak?

Když tak přemýšlel o možných způsobech, nejjistější se mu zdála fyzická likvidace člověka, jenž se zasloužil o vydání novely (dále "autora"). To se ale musí provést dříve, než je novela vydána. Naštěstí má Mikel bratra a tak jej kontaktuje. Ten je totiž zaměstnán v Ústavu pro práci s časem a našemu dělníkovi zprostředkuje malý výlet. Tak se Mikel ocitá v naší době a shodou okolností naráží zrovna na nás. Inu, proč nás nepožádat o pomoc... Naším úkolem tedy je likvidace "autora". Protože ale nevíme, kdo to je, poskytuje nám Mikel jeho jméno a rengen jeho zubů. To je prý jediný lékařský záznam, který se mu podařilo sehnat. Je totiž jasné, že dotyčný člověk v současnosti bude vypadat úplně jinak, než za časů Mikelových a jedině lékařský záznam je jistota. Je tedy potřeba identifikovat autora v naší době a teprve až si budeme jisti, že je to skutečně on, máme ho teprve zlikvidovat. Právě když to Mikel vysvětluje, vřítí se do klubovny nejaký policajt. Naštěstí jsme Mikela schovali, protože je po něm sháňka. Když policajt konečně zmizí, vysvětluje Mikel, že cestování časem je v jeho době zakázáno a že proto po něm policie jde. Máme si na ni dávat pozor a rozhodně se vyvarovat kontaktu s ní. Nyní si, dříve než se pustíme do pátrání, máme obstarat tři věci: byty, abychom měli kde trávit noc, medicínu pro léčení zranění od policie a výcvik se zbraní. Rozjeli jsme se tedy na udané kontakty.

Tato část úkolu nebyla zrovna snadná. Jednotlivé kontaktní osoby byly totiž v různých částech Prahy a tak nám nezbylo, než cestovat. Taky nás nechtěli pustit do jedný hospody, kde seděl obchodník s klíčema od bytů, prý jsme moc mladí. Zkrátka docela náročný. Když se zdálo, že to máme za sebou a můžem si pro dněšek odpočinout, volá najednou Mikel. Naštěstí má nějaký kontakt na doktora, co by mohl něco vědět o tom rentgenu. Voláme mu a scházíme se s ním. Rentgen prý už někde viděl, ale podle čísla nemůže najít žádný záznam. Jednalo se ale o zcela unikátní operaci nějaké ojedinělé závady, která ve světě namá obdoby. Nějaké informace má snad jeho bývalá setřička, která pacienta přivedla.

Kontaktovali jsme tady setřičku a domluvili si s ní schůzku na druhý den ráno. Nechtěla nám ale předávat informace zadarmo a tak nás pověřila úkolem. Jede totiž v drogách, dělá dealerku, či co. Tak jsme ji museli slíbit, že jí nabalíčkujem velké množství drogy, aby se dala lépe distribuovat. Takže když jsme přijeli do bytů, čekala nás tato práce. Druhý den ráno nás neočekávaně vzbudil budík. Našli jsme u něj lístek, že nám někdo unesl člena a jestli prý ho chceme ještě někdy vidět, máme se dostavit na uvedenou adresu. Bylo to v Holešovicích. Měli jsme sice domluvenou tu schůzku se sestrou, ale náš člověk je přece přednější, ne? Na uvedené adrese ná čekal uniformovaný policista a šel z něho opravdu strach. Zavedl nás do útrob budovy, kde na nás čekali další dva. Odvedli nás do místnosti a jednoho po druhém si nás odváděli vedle. Nastal výslech. Stál opravdu za to. Snažili se zjistit, co víme o Mikelovi, kdy a kde jsme ho viděli naposled a snažili se nás přesvědčit, abychom s ním přestali spolupracovat. Samozřejmě jsme se nechali naoko přesvědčit, a tak jsme odcházeli celkem spokojeni.

Na cestě k setře nás zastihla zpráva od Mikela. Zdá se, že ho policajti chytli a zavřeli a teď trpí hlady. Tak jsme se sebrali a jeli na pomoc. Chtěl po nás nějaké jídlo, popřípadě šperhák. Na adrese, kterou udal, nás čekalo malé okénko a samozřejmě policie. V okénku byl Mikel, kterého jsme zásobili proviantem, a policie nás začala honit. Vznikla veliká bitva, měli jsme co dělat, abychom unikli. Naštěstí se povedlo a tak konečně hurá za sestrou. Čekala nás v nějakém divadle, kde ve sklepě byla ordinace jakéhosi doktora. Právě operoval a ze sálu se ozývaly podivné rány. Sestra nás přijala vcelku přívětivě, a tak jsme šli hned k věci. Podle čísla rengenu opět nic nenašla, ale na operaci si pamatuje. Byla to prý nějaká žena s velice ojedinělou dědičnou vadou. Že je to žena je velice zvláštní, protože "autorem" je přece muž! No, dala nám vizitku, kde byla adresa kanceláře ženy a tak jsme šli tam. Co také jiného. Koneckonců, co když se "autor" ještě nenarodil a tato žena je jeho budoucí matka! Vždyť ojedinělá dědičná choroba by to vysvětlovala... V kanceláři nic moc nebylo. Tedy, do baráku nás musel pustit nějaký vrátný, seděl v hospodě. V kanceláři jsme potom našli diář té ženy. Byly tam nejbližší schůzky s nějakýma dvěma muži, jedna na dněšek, druhá na pondělí. Chystali jsme se odejít, když zazvonil telefon. Nechali jsme ho samozřejmě spadnout do záznamníku. Volal Nějaký chlap, že počítá s pondělní schůzkou a že zamluvil stůl v Dobrý trafice na jeho jméno.

Protože do dnešní schůzky bylo ještě daleko, rozhodli jsme se, že se podíváme do Dobrý trafiky, jestli se nám náhodou nepodaří z obsluhy dostat jméno toho člověka. Nebudu vás dlouho napínat, podařilo. Jenže se jmenoval úplně jinak. No nic, zkusíme tu druhou schůzku. Byla v Kávovárně, kde se skutečně Karolína (tak se jmenovala ta žena) sešla s dalším mužem. měla k němu velice vřelý vztah a tak se dalo soudit, že budou milenci. Tedy budoucího otce "autora" máme. pro jistotu jsme tuto dvojici ještě sledovali, když opouštěli kavárnu a skutečně zamířili do domu, kde na zvonku stálo "Bednář". Tak se přece jmenoval "autor". Tak je to jisté, voláme Mikelovi. Chválí nás a je nadšen naším úspěchem a radí nám, abychom obě oběti otrávili. Mají totiž domluvenou schůzku asi za dvě hodiny ve Fantově kavárně, kde bude skvělá příležitost nasypat jim něco do pití. Dostáváme kontakt na tajnou laboratoř, kde máme jed vyrobit. Tam nás čekají různé zkumavky a podobné nádobíčko a také podrobný návod výroby jedu. Pouštíme se do toho a nestačíme se divit zajímavým chemickým reakcím, kterých jsme svědky. Jestli tohle nebude jedovaté, tak už nic. S jedem v kapse odcházíme do Fantovy kavárny, kde vyčkáváme příchodu Karolíny s Karlem (to je otec "autora"). Přicházejí a my honem vymýšlíme nějaký plán, jak jim nepozorovaně podstrčit jed. Úplatek číšníkovi nepomáhá, ale nakonec přeci jen něco vymýšlíme a Karolína s Karlem umírá. Úkol je splněn, odjíždíme do klubovny.

P.S:Celý zápis je psán tak, jak měl podle plánu vypadat. V průběhu celé hry došlo samozřejmě k nmoha odchylkám, ale jestli je chcete znát, budete se muset obrátit na někoho ze členů.

Drakiáda

Vyzvědači skončily v sobotu večer a my proto měli celou neděli na drakiádu. Oděšli jsme proto se svými draky do Prokopského údolí, kde jsme zahájili soutěž. Soutěžilo se v několika disciplínách: Kdo udrží draka ve vzduchu co nejdéle; Kdo dostane draka výše; O nejlépe vyvedeného draka. Vítěze jednotlivých disciplín se můžete dozvědět od dětí, zde je ke shlédnutí jen několik fotek.

Zapsal(a): Danko

Organizačky