Otava
16. 5. - 18. 5. 2003
Společná výprava Argonautů a Apollónu na vodu. Vody moc nebylo, občas jsme šli po kotníky v řece a lodě táhli za sebou.
Zdravíme všechny suchozemské krysy!!! Slyšte zvěsti od mořských vlků o naší veleúspěšné společné vodě na Otavu. Hned úvodem bych rád poreferoval o účasti nečlenů a hostí. Jak jistě moc dobře víte, účast na této vodě byla otevřená, takže mohl jet vskutku kdokoli. Bohužel se naše nabídka poněkud minula účinkem a tak s námi jeli jen tři hosti. A z toho byli dva takřka stálí. V takto nevalném množství jsme tedy vyrazili.
Sešli jsme se v Přístavu - jak jinak, když chce člověk vyrazit na vodu, ani to jinak nejde - abychom zkompletovali naše vybavení a připravili se na nakládku. Co nevidět dorazil autobus a tak nastalo veliké hemžení. Kdo mohl, nosil lodě, kdo nemohl, tak pádla, vesty sekery, pily, dřevo, batohy a tak. Nastalo vyvazování lodí na vlek a musím objektivně říct, že to nám moc nešlo. Není se ale co divit, vždyť mnozí z nás to dělěli poprvé a jak známo, chybami se člověk učí. A tak neuplynuli ani dvě hodiny a my vyrazili na cestu. Cestu netřeba příliš popisovat. Udála se jen jedna zastávka, kdy bylo potřeba upravit uvázání jedné z lodí, a k večeru jsme dorazili do Radešova. Jaké ale bylo naše překvapení, když jsme zjistili, že vody je sotva po kotníky! Až nám pot stékal při představě naší zítřejší "plavby". Byl ale čas na večeři a tak jsme tuto starost pustili na chvíli z hlavy. S plnými žaludky jsme si na to již ani nevzpomněli.
Druhý den ráno nás čekalo sundání lodí z vleku. To šlo podstatně rychleji než navazování a tak jsme se mohli pustit po řece dolů. Nezapomněli jsme samozřejmě pomodlit k Pádlíkovi. Je to velice šikovný kluk a snad nás cestou ochrání. Ne že by to bylo nějak extrémně potřeba, vždyť v takovém malém množství by to byl kumšt se udělat, ale člověk nikdy neví. Hned začátek naší "plavby" byl útrpný. Několik kilometrů jsme se střídavě plavili a střídavě táhli loď za sebou, až nám z toho hohy mrzly. Teplota vody nebyla vysoká a občas stojí člověk ve vodě opravdu dlouho. Po nějaké době ale mělčin ubývá a tak se dá docela klidně plout. Oči na stopkách musíme mít ale stále, vždyť letošní povodeň upravila dno řeky k nepoznání a kamenů se pod hladinou skrývá vskutku požehnaně. Míjíme několik jezů, sjíždět se ale vesměs nedají. Obědem se posilňujeme na desce jednoho suchého jezu v Dlohé Vsi a hned zase vyrážíme dál. Času je málo a na Rábí daleko.
Zapsal(a):
Danko
