Cheironská Zahajovačka

28. 9. - 1. 10. 2006

Cheiron ve skalách, na skalách i pod skalami.

Cheironská zahajovačka proběhla tento rok souběžně s Argonauty ve známém pískovcovém kraji kolem Měsíční skály.

S Ufounem jsme vyrazili už ve čtvrtek odpoledne z Prahy přes Mělník do Mšena, malebného, byť trochu ošuntělého městečka strmícího se nad hlubokými a temnými skalními údolími Mšenského Švýcarska, kdysi turistického ráje, nyní pozapomenutého okraje Kokořínska. Cesta byla dlouhá a brzy se smrákalo. Prolezli jsme tedy rychle Prolezovačky, abychom se po vzoru zdejších vesničanů oprotili od dávných hříchů, a pak se utábořili jen nedaleko pod nimi, v umělé sluji řečené Obraznice, do níž prý byla za třicetileté války ukrývána umělecká díla, aby byla uchráněna před řáděním loupeživých marodérů. Alespoň pověst tak praví.

V pátek ráno jsme pokračovali přes Vyhlídky, odkud bylo vidět jen trochu zbla, a dál po žluté značce směr Nedvězí. Z pamětihodností spatřených ještě stojí za zmínku trampská osada Údolí Bílých skal někde v půli cesty, svého druhu lesní hotel plus prstolamačské kultiště se studánkou, a Kamenný úl, rozšířená dutina nad cestou, ve které je možné vegetovat a pozorovat, jak se kolem řítí adrenalinově-outdooroví bickylisti. Brzy odpoledne jsme konečně vystoupali na Rač a zkrátili si čekání na zbytek oddílu důkladným průzkumem okolních skal a hledáním obyvatelných převisů. Přes ta léta, po která se na Měsíční skálu jezdí, totiž v okolí stále zůstává spusta bílých míst. K večeru dorazili Argonauti a my na Pustém zámku vyzvedli Delfína a Annu a tím byl oddíl konečně pohromadě - až na nebohou Kamilu, která se v Kytlici cpala antibiotiky, Vaška, která se v Americe cpala hambáči a Minetaki, o jejíchž stravovacích návycích ví současná věda jen málo.

Noc jsme strávili u trampského srubu Pařezák, který stojí nedaleko Quajaku, a uvedli ji volně komponovaným večerem na téma "Hrůza v nás" zakončeným efektním vstupem trempíře Luboška. Ráno nám tentýž vysvětlil, proč má Anna v nepořádku játra a proč Delfín nosí brýle, seznámil nás s drsnou realitou mezinárodních mafií provozujících internetové kavárny.

Na oplátku jsme mu naštípali dříví a abychom byli ještě užitečnější, domluvili jsme si s Argonauty, že jim pohlídáme batohy, až půjdou na tradiční místa. V mezičase jsme probírali budoucnost oddílu, nejnovější drby i věci závažnější (co k večeři...), pokračovali v mapování převisů a tak dále. Ufo bohužel už musel odjet, ale na večerní zpívandě jsme s Annou a Delfínem řvali i za něj.

Rozloučili jsme se už v neděli ráno, každý z nás směřoval jinam, leč v ovzduší prvního mlhavého podzimního dne se už začínaly matně rýsovat obrysy akcí příštích...