Moravský kras

20. 4. - 22. 4. 2007

Cheironská výprava za vápenci a vrápenci. Jen pro otrlé macochisty!

Na návštěvě Moravského krasu jsme se ve vedení Cheironu shodli poměrně snadno - Kamila chtěla už dlouhou dobu ventilovat své macochistické pudy, konečně spatřit onu legendární propast a svézt se na lodičkách. Přebralovi se to zase hodilo kvůli návštěvě Speleofóra, jeskyňářské sleziny, při níž bývají pro exkurze otevřeny i díry jinak nepřístupné. Zbývalo ještě přesvědčit pár dalších lidí, abychom si mohli odškrtnout oddílovou akci. S Vaškem to bylo snadné:
Kamila:"Vašku, pojedeš s námi do jeskyň?"
Vašek:"Co je mi po nějakých stupidních jeskyních?"
Kamila:"Nezajímalo tě třeba nikdy, jak vznikly?"
Vašek:"Ne, co by mi po tom bylo?"
Kamila:Vyhrabali je obří krtci!"
Vašek: "Krteččccíííí! Kdy pojedem? Kdy pojedem?"

To byla samozřejmě milosrdná lež. Jeskyně v Moravském krasu nevznikly činností krtů. Bylo to mnohem složitější. Na jeho místě se před 380-350 miliony lety, v dobách prvohorních, nacházelo mělké a teplé moře. V moři se dařilo korálům a další žouželi s vápnitými schránkami - a právě ty se staly základními stavebními kameny mohutných vrstev budoucích vápenců. V druhohorách a třetihorách už to urputně krasovělo. Voda díky obsahu oxidu uhličitého vápence rozpouštěla, pronikala podél škvír a puklin, hnala se podzemními potoky a říčkami a vytvářela tak jeskyně. Někdy změnila svůj tok a vyhloubené dutiny se zanesly mladšími sedimenty, jindy zase vytvořila dómy příliš velké, které se brzy propadly a daly vzniknout propastem. A protože to trvalo hodně dlouho, je dnes velká část onoho pozoruhodného kraje na sever od Brna provrtaná jak ementál.

Kromě Vaška se k cestě do neznáma odhodlali i Ufo (protože jinak by musel s rodiči na chalupu kopat studnu) a Jája (stačilo mu říct, že je fakt hezkej a byla by škoda, kdyby se to Moraváci nedozvěděli). Se dvěma naposled uvedenými jsme se tedy v pátek vydali ECčkem (Cheiron ničím jiným nejezdí) do Blanska, kde bylo třeba vyhledat nocležiště a pak jít zase vyzvednout Kamilu a Vaška na nádraží. Nakonec jsme si ustlali u pěkné vyhlídky na železárny, pojedli a šli spát. Jenom Vašek se pořád dožadovala nějakých jeskyň a krtků.

Druhého dne jsme se vydali dál po zelené a u nedalekých dvou studánek nabrali vodu. Ta, mimochodem, putuje v Krasu zvláštními cestami, takže je buď k sehnání u dna údolí, kde nevíte, odkud teče, nebo úlně nahoře na kopci na kraji pole, kde zas až příliš dobře víte, odkud teče. Netrvalo to ale dlouho a uz jsme se řítili do Suchého žlebu, kterým jsme se vydali k Macoše. Obešli jsme tak úspěšně místa s největší koncentrací turistů a mohli se věnovat obhlížení jeskyň a přírodních krás.

Jak už bylo naznačeno, je Moravský kras oblast na těch nejfrekventovanějších místech hodně turistická a navíc CHKO. Nocování poblíž značek a jeskyň je tedy problematické, protože kolem obcházejí vousatí strejdové s plackami dobrovolné stráže. Je také třeba počítat s tím, že pěkné a velké jeskyně jsou obvykle uzavřené a spravované místními jeskyňářskými spolky, které tam nepustí každého. Kromě nich je ale všude ve skalách i dost blboděr, kde se mohou čipernější jedinci realizovat.

Suchým žlebem jsme postupovali vzhůru a nakonec se dostali až k silnici vedoucí k Macoše. Nahoře panoval obvyklý turistický cirkus, ale propast byla monumentální jako vždy, ať už nahlížena z horní či spodní vyhlídky. Krátce nato jsme seběhli dolů k Punkevním jeskyním a objednali se na prohlídku, jen Jája tvrdil, že už tam byl a znova nemusí, lehl si na lavičku a opaloval se.

Punkevní jeskyně, součást rozsáhlého systému ponorných toků Moravského krasu, určitě stojí za návštěvu, i když hlavně asi kvůli v ČR unikátní plavbě po Punkvě, která tvoří druhou část prohlídky. Na druhou stranu, slyšel-li člověk někdy o Amatérce, Pikové dámě a jiných krasových krasavicích, betonované chodníčky už ho tolik nezaujmou.

Když jsme vylezli ven, chýlilo se už k večeru a byl čas pokračovat dá, na sever, Pustým žlebem k malebné obci jménem Sloup. Vaška, zdá se, návštěva Punkevních jeskyní příliš nezaujala, protože tam nezahlédla slibované slepé bílé krtky, kteří se v hlubinách země tiše prohlodávají podél tektonických puklin, kloužou se po synklinálách a drápou se na antiklinály, zanechávaje po sobě jen drobné hromádky jílu vyházené ze závrtů na povrch Krasu. Do Sloupu jsme přišli poměrně brzo, i tak ale bylo třeba najít co nejrychleji bezpečné nocoviště, neboť jsme během pochodu spatřili skutečného vousatého strážce CHKO s notně podezíravým pohledem. Naštěstí na půl cesty mezi Sloupem a Šošůvkou leží opuštěný lom s pěknou ruinou vápenky, kde by se klidně daly pořádat oddílové srazy.

Sloup sám je ves malebná, hrdý držitel titulu "Vesnice roku" z roku 2000. Z místních pamětihodností je možné jmenovat Sloupsko-Šošůvské jeskyně, malebnou skálu zvanou Hřebenáč a renovovaný kostel Panny Marie Bolestné. Krom toho tu o víkendu ale probíhalo i Speleofórum, asi největší pravidelná slezina České speleologické společnosti s přednáškami, exkurzemi, příležitostmi pro společneskou konverzaci i únavu a steaky a nakládaným hermelínem. Přebral se ihned vrhl do kulturáku a začal se zdravit s různými pochybnými individui, zbytek oddílu si lehl na trávník, třikrát se pokřižoval a byl připraven k útěku. Svůj ostýchavý postoj poněkud omezili, poté, co si Přebral u kamarádů vykoledoval čtyři buřty na večerní opékání a rezervní blembák na exkurzi.

Navečer jsme se utábořili v lomu, rozdělali oheň a pustili se do odborně-psychologické debaty, která rozvíjela Jutovo teoreticky-přípravné přednášky z expedice Churanao. Noc však kupodivu proběhla klidně. Ráno jinovatka na batozích, budíček hezkou písničkou, rychlá snídaně a pochod do Holštejna. Součástí Speleofóra jsou totiž i exkurze na různé zajímavé lokality a podařilo se nám zapsat se na Holštejnskou jeskyni. Radostně jsme proto dorazili pod hrad a čekali, kde se vynoří sympatický průvodce řečený Termit. Na sraziště se postupně začali trousit i jeskyňáři v barevných kombinézách a pestrých kokosech, s urputnými výrazy ve tvářích a odhodlaným krokem sebevrahů.
Přebral (radostně): "Vida, jsme tu správně! Bohužel nám tu akorát bude muset někdo pohlídat batohy."
Všichni: (radostně) "Já!"
Přebral: (podezřívavě) "Ufo byl první, taže má smůlu a do jeskyně se nepodívá. Škoda, prý je tam hodně bláta a proslýchá se, že tam straší, určitě by se vám tam líbilo."
Kamila: (nejistě) "Mohla bych mu s tím hlídáním trochu pomoci? To asi nebude nic pro mne."
Přebral: (nevrle) "Pročpak? Snad by ses těch jeskyňářů nebála, když je udržíš stranou od technického lihu, jsou to celkem milí lidé."
Kamila: (svíraje pepřový sprej v ruce) "Ale šustí a cinkají!"
Přebral: (zamyšleně) "To je pravda. A co ty, Vašku, půjdeš se podívat na krtečky?"
Vašek: (rezolutně) "Na krtečky ti nakašlu! Včera jsem zaslechla, jak jsi Kamile šeptal, že to všechno stejně vymlela voda!"
Přebral: (odevzdaně) "Dobrá. Jájo, nasaď si blembák, jdeme do jeskyně!"
Jája: (indiferentně, nasazuje si blembák) "Hm. Sluší mi to?"

Holštejnská jeskyně patří k těm jeskyním Moravského krasu, které nejsou běžně přístupné, a proto se o ní trochu rozepíšeme. Jde o paleoponorovou jeskyni potoka Bílá voda, který spolu se Sloupským potokem vytváří Punkvu. Výraz "paleoponorová" v podstatě znamená, že tudy kdysi tekla voda, ale nyní již neteče, protože Bílá voda se do podzemí místo toho žene ponorem řečeným Nová Rasovna o něco dál. Systém je do značné dálky zmapován geofyzikálními metodami a slibuje nadějné objevy, leč dostat se na prospekcí předpokládaná místa není snadné. Holštejnská jeskyně je totiž z větší části vyplněna štěrkopískovými sedimenty, kterými postupně prosintrovaly. Vznikla tedy hmota, která se skládá ze zrnek písku a štěrku a vápnitého pojiva. Podobný proces je dnes díky pokroku vědy možné napodobit, vzniká tak hmota zvaná beton. Prolongační práce v Holštejnské jeskyni tedy probíhají pomocí sbíječky a výsledný útvar do značné míry připomíná důlní štolu s rozrážkami. Na některých místech se ale již podařilo zastihnout volné prostory, takže jsme se mohli kochat krásou krápníků, prudit zavěšené vrápence a padat do blátivých jezírek.

Když jsme se vrátili z exkurze, nahlédli jsme ještě do jeskyně Lidomorna,která se nachází pod hradem Holštejn a kam prý byli shazováni vězňové. Pak už nezbylo, než vydat se pomalu zpátky do Sloupu, tam poobědvat a autobusem se dopravit do Blanska na vlak.

Jak vidno, akce se vydařila.