Expedice Yukon Quest

27. 1. - 3. 2. 2013

Drsný závod psích spřežení. 1000 mil Aljašskou pustinou. Společný týden na horách Apollonů a Argonautů.

Galerie

stáhnout všechny fotky v .zip

Oficiální závodní aplikace

Protni cílovou čáru se svým spřežením rychleji než tvůj kamarád! Jednoduchá hra pro dva hráče. Mačkej svou polovinu dipleje rychleji než tvůj protihráč a dostaň tak své psí spřežení do cíle.

Neděle (zapsal Zuberi)

Sraz byl na Hl. nádraží v 8:45, odkud jsme vyráželi na Aljašku na závod Yukon Quest. Vlakem jsme jeli pouze 2,5 hodiny. Na naší závodnické základně jsme cvičili naše psy. Po našich psích spřeženích následovalo vysvětlování pravidel a bezpečnosti na horách. Je samozřejmostí, že každé psí spřežení musí mít svůj název a logo. Tak jsme se dali do tvoření. Potom následoval uklidňující spánek po dlouhém strastiplném dni.

Pondělí (zapsal Jetam)

"Vstávat!" Která posádka bude první na rozcvičce, dostane 30 minut a bude mít předstih. Pak jsme vyrazili na běžky. Samozřejmě musí být na cestu svačina. Jsem ve službě… "Tak pohyb!!!" Byly tři skupiny, rychlí, pomalí a něco mezi tím. Naše skupina (byl jsem v prostřední) Jela okolo Souše. Potom kopec nahoru. Zdál se nekonečný ale najednou jsme byli nahoře. Jeli jsme dále směrem na Jizerku. Na kopci jsme se na pozadí Souše vyfotili, a pak jsme se potkali s první skupinou. Ta nám poradila, ať jedem po modré. ( O té bude zmínka v úterý) Byl to sešup dolů, závěje, stromy, zatáčky a zase závěje. Tento nebezpečný úsek byl překonán a pak už jsme jeli do chaty. Večer jsme se dozvěděli, že každý večer budeme nahrávat krátkou reportáž o minulém dni. Chrrrrr….

Úterý (zapsal Stáňa)

Dnešní běžky nebyly moc dlouhé. Jeli jsme však pověstnou modrou trasu, ale ze včerejška jsme byli zvyklí a už jsme tolik nepadali.

Po běžkách jsme narazili na eskymáckou vesnici. Eskymáci nám poskytli rady, které by nás nikdy nenapadly např. NEUSÍNEJTE NA SANÍCH.

Jenže jejich řeč byla poněkud jiná, než ta naše. Dorozumívali se pomocí zašifrované morseovky atd. Když jsme všechny šifry vyluštili, šli jsme nahrávat na své diktafony (viz. pondělí).

A poté bylo CASINO ALJAŠKA!!

Hráli jsme ruletu, stříhali si a hráli jsme OKO BERE. Kdybych neprohrával, tak by se mi to líbilo.

Pátek (zapsal Štěpán)

Brzy ráno jsme vyšli ven se protáhnout. K snídani byl „velmi řidký myslík.“ My jakožto 1. skupina jsme brzy po snídani vyrazili na Cestu na SMRK. Všichni se loudali, abychom tam případně nestihli vyjít. Se zoufalstvím jsme sledovali jak se blíží naše SMRK. Ba dokonce Zuberi vylezl na nejbližší smrk. Pak nám došlo, že je ámen a jediná naděje jet co nejrychleji, abychom byli v chatě co nejdříve. Přijeli jsme k rozcestí žebřík do nebes a hned jsme pochopili. Čekal nás kilometrový výstup. Nahoře jsme se mohli zbláznit; viděli jsme krásnou zelenou krajinu a my jsme se nahoře třásli zimou cestou zpátky jsme si jentak protáhli vejlet o 5 km. Do chaty jsme se vrátili až za svitu čelovek. Tak a pozor, přichází zlatý hřeb dne: najedli jsme se a odpočivali jsme celý zbytek večera.

Neděle (zapsal Metis)

V neděli ráno jsme neměli rozcvičku takže jsme si mohli dospat. Potom byla snídaně po které jsme hned začali uklízet. my jsme si rychle zabrali lux a co jsme nezjistili! Zjistili jsme že vůbec nevysává a museli jsme celou chalupu zametat dvěma koštěty!!! Po chvilce si ten lux vzal do ruky TESÁK a najednou to začalo luxovat a po minutě to v něm nějak zaškytalo a zamlskalo a začalo se z něj kouřit a najednou to chcíplo. Všichni se seběhli u chcíplého vysavače a někdo pravil: " čest jeho památce" teď budeme muset používat košťata. No nic potom byl oběd a na něm se rozdávali ztráty a nálezy ten kdo měl víc než jednu věc musel ještě uklízet. A když to bylo tak jsme si vzali už předem zabalené baťohy na záda a šli na autobus. Přestoupili jsme v Tanvaldu na vlak a jeli do prahy když jsme dorazili na hlavní nádraží v Praze byl nástup a po něm jsme se rozeběhli k rodinám.