Literární výprava
1. 3. - 3. 3. 2013
Docela netradičně jsme se vypravili na literárku v březnu, ale o něco tradičnější už byl její obsah.
Namísto nacvičování divadla jsme se totiž opravdu věnovali literatuře.
V pátek jsme se sešli na nádraží v ne příliš početné (bylo nás jen osum), ale zato příjemné sestavě. Po dlouhatánské cestě vlakem do Kdyně jsme se vyškrábali do Mezholez, kde jsme se zabydleli v ubytovně, která by bez problémů pojmula všechny Apollony, takže jsme měli docela pohodlí.
Naštěstí tu ale byl Jindra, který měl čirou náhodou všechny ty huláky v kapse!
V sobotu ráno byla podivná rozcvička, která byla o tom, doběhnout k nejbližší dopravní značce a zpátky. Pak jsme se od našeho nemocí zneschopnělého kapitanátu dozvěděli, že zlý černokněžník Litera roztrhal Čapkovu povídku a zapečetil ji do huláků, aby ji už nikdo nikdy nemohl číst. Naštěstí tu ale byl Jindra, který měl čirou náhodou všechny ty huláky v kapse! Takže stačilo oběhnout okolní vrcholy, rozhledny a zříceniny, což byla jediná místa, kde se daly huláky rozpečetit. To ale bylo už na nás, protože v kapitanátu nebyl nikdo takového úkolu schopný, kvůli zlým nemocem které ho postihly.
Když jsme se už za soumraku vrátili, měli jsme sice všechny kousky povídky, ale pořád jí chyběl konec, protože všechny existující výtisky Litera zničil. Bylo tedy na nás, abysme ho dopsali. Když jsme veškerou naši zbývající energii, která nám po celodenním běháním po všech okolních kopcích zbyla, vyčerpali na tento složitý úkol, opět se ukázala zázračnost Jindřichovy kapsy. Nejspíš zase čirou náhodou tam objevilo poslední dochované vydání Čapkových povídek z Jindrovy kapsy! Takže jsme si s velkou radostí poslechli originální konec Ztraceného dopisu.
Po tom všem konečně nastala chvíle, kdy jsme si navzájem představovali naše oblíbené knížky. Každý řekl pár slov o té své a přečetl z ní krátkou ukázku. Mě se hodně líbila knížka od Baku - Poselství od protinožců, která je o nějakém australském kmenu používajícím telepatii a pak taky Abukiho Pérák, který byl dost vtipný. Možná si je i přečtu. Všechny docela překvapila Veverčina oblíbená kniha, My děti ze stanice Zoo, kterou už čte poněkolikáté a prý ji to baví.
zpátky do Prahy expresem Karel Čapek!
Po večeři byl čas na mojí nejoblíbenější část téhle výpravy. Hráli jsme nějakou stolní hru, už nevím, jak se to jmenovalo, ale byla to zábava. Šlo o to, co nejlépe popsat a uhodnout, jaký obrázek má protihráč na kartě.
V neděli ráno byla další podivná rozcvička. Tentokrát jsme měli běžet ulicí, dokud nenajdeme dům číslo 42, kde bydlí správce ubytovny. Po tom co jsme se proběhli jsme se nasnídali, povyprávěli si o zbylých knížkách, které se včera nestihly a zahráli ještě dvě kola té stolní hry. Pak už byl čas na úklid a zase dopravit do Kdyně na nádraží, odkud jsme jeli do Domažlic a otamtud zpátky do Prahy expresem Karel Čapek! To bylo hezký zakončení literární výpravy.
Zapsal(a):
Kari
Kde to bylo
Akce se zúčastnili
Abuki
Baku
Džindřich
Kari
Kibibi
Petty
Vávra
Zuberi
