Tábor Piráti

1. 7. - 22. 7. 2006

Na letošní tábor se nás nesešlo mnoho a tak byla atmosféra takříkajíc rodinná. Vypravili jsme se jako piráti na plavbu za pokladem. Kapitána Smolleta jsme moc neposlouchali a řídili jsme se raději pokyny Johna Silvera. Prvních pár dní jsme strávili plavbou po řece Ohři. Začátkem prázdnin bylo v kempech narváno, ale pěkné počasí a ladná jízda krajinou nám to vynahradili. Podvečerech jsme hráli nějaké ty rozverné hry a četli z deníku Toma Hawkinse. Pátý den plavby však nastal čas se vylodit na ostrov a tak jsme se vzbouřili kapitánu Smolletovi a vzali roha na Ostrov Pokladů, kde jsme si zřídili tábor.

Galerie

stáhnout všechny fotky v .zip

Usídlili jsme se stejně jako minulý rok na pozemku spřízněného (bludného?) Holanďana v pěkném ďolíku u potoka, ze kterého byl vidět pouze stožár s pirátskou vlajkou. Piráti se rozdělili na dvě frakce s cílem uzmout si poklad jen pro sebe a na ostatní se vykašlat. Ve skupinách mohli vydělávat peníze a ty pak zpětně investovat do pozemků na Porto ricu nebo po nocích prohrávat v kartách.

Na ostrově se nám žilo dobře, měli jsme dost jídla a pirátské zábavy bylo také dosti. Večer se nad táborem nesl tmou z táborového baru hrůzný popěvek:

Patnáct chlapů v nebožtíkově rakvi popíjí
JO, HO, HO!
K plavbě stačí rum

Narušovaný pouze řinkotem sklenic a vůní rozlévaného rumu.

Dne desátého jsme museli bojovat o holý život v boji o srub s kapitánem Smolletem. Nejeden pirát přišel o ruku či nohu v tomto krutém souboji a další den se to projevilo velkými zraněními v našich řadách. Všichni si něco udělali. Někdo měl vypíchnuté oko, zlomenou nohu nebo ruku. A abychom si mohli počítat čekání na vysnění poklad, sestrojili jsme si také sluneční hodiny a dokonce se ukázalo že ukazují správně (chvíli).

Dne dvanáctého jsme zpozorovali španělskou obchodní loď a jali se stavět katapulty, poněvadž jsme neměli žádné kanóny a obléhací zbraně, abychom mohli loď potopit a obohatit se. Mladší piráti vsadili na jistotu a stavěli katapulty z ohnutých prutů. Ti zkušenější v čele se Silverem sestavili (pravda po dvou dnech práce) katapult velký a metali s ním kameny až na padesát metrů. Po poledni se všichni piráti přivázali ke kládě a zmizeli z osady. Kdo ví co se dělo na jejich cestě… Každopádně se daly zaslechnout zvěsti o nějakém potoce a dešti atd. Dalšího dne se nám konečně dostalo té radosti přepadnout onu španělskou loď. Byl to krutý boj, kde šlo o sílu ale i přesnost zásahů do lodi s cílem potopit ji. Všichni unaveni bojem se vrhli ještě na rabování vraku a vynesli z něj co se dalo, a že toho nebylo málo.

Čtrnáctého dne jsme strávili vařením kuřat v setonově hrnci http://www.sweb.cz/afazole/p-seton.htm . I přes to, že Jess vysvětlila přesný postup, byly tvrdohlavci, kteří toho nedbali a ani se nepřišli zeptat, takže to dopadlo tak, že jedna skupina měla kuře nedovařené, druhá skoro uvařené. No a Silver se svou bandou nohsledů to měl samozřejmě pěkně vypečené.

Patnáctého dne jsme měli dostat posilu pirátů z Jamajky, kteří jak se ukázalo byli většinou (jak už to tak na moři chodí) nějak příbuzně svázáni. Večer se bavili u ohně a popíjeli. Druhého dne se vždy nějak pospolu bavili a zjistili, že jsme tak dobrý, že vlastně jejich posilu nepotřebujeme a vrátili se domu.

Hnedlenc jak odjeli, začalo pátrání po pokladu vrcholit. Piráti se okamžitě vydali po dvojicích (neobvyklých ale akceschopných) prozkoumávat okolí. Vrátili se dalšího dne a jejich pátrání nám bylo velmi prospěšné. Také jsme se vydali na pomoc Holanďanovi a uklízeli kamení z jeho polí.

Dne osmnáctého vypravili jsme se pro ukradenou vlajku – největší potupa pirátům. O ni jsme bojovali ještě za pomoci spřízněných pirátů. Bojovali tři skupiny po dvanácti členech a boj to byl krutý, trval čtyři hodiny. Dalšího dne už došla pirátům trpělivost, že se nic neděje a že Silver, podfukář jeden líná, pořád jen vyčkává a nic se neděje. Tak Silverovi dali černou známku a starali se o sebe sami. Jak to klapalo, je otázka, protože i do kuchyně kde Silver za trest pracoval byly slyšet výkřiky jako: Za Silvera to bylo lepší atd… Večer tedy piráti přiznali svou chybu a opět si do čela zvolili Silvera, který jim prozradil kudy k pokladu. A tak se naši piráti v honbě za pokladem ani nemohli dočkat rána a vyrazili hned v podvečer na cestu. Cesta byla jistě strastiplná a dlouhá nicméně za ranního světla dalšího dne už byli zpět s celým pokladem!

Samozřejmě jsme měli velkou radost, že jsme poklad dostali dřív ten snob Smollet. A tak jsme večer oslavovali, loučili se a vypili bar, takže byl čas jít spát. A jelikož jsme měli poklad ve svých rukou, nebylo co pohledávat na ostrově, takže jsme tábor zase zbourali a vydali se na cestu domu.

Když mě nejvíc tlačí nuční můra, slýchávám příboj, burácející kolem jeho pobřeží, a často mě vyburcuje ze spánku vřískot kapitána Flinta: „Samé zlaťáky, smaé zlaťáky!“