Letní putování
12. 8. - 21. 8. 2024
Osmidenní putování liduprázdnými rumunskmi pohořími Retezatu a Godeanu.
Trasa: https://mapy.cz/s/bucunotuja
spíme v bodech: 3, 4, 5, 6, 7, 8, 9
Den první:
Vyrážíme po stopách Nevrlého do rumunských pohoří Retezat a Godeanu. Cesta až do přestupní stanice Simeria probíhá bez problemů. Tam se dozvídáme, že náš vlak na nějž šlo koupit online lístek nejede, ba co víc, tento spoj je na celý půlrok kompletně zrušen. Zachraňují nás zdejší maxi taxi, rozdělujeme se na menší skupiny a po dvou hodinách už všichni jedou do naší cílové stanice Baru Mare. Dostáváme se tam až odpoledne, později než bylo v plánu. Musíme si šlápnout, ať jsme do večera nad hranicí lesa. Spíme pod širákem, padají Perseidy.
Den druhý:
Stoupáme dále na hřeben a otvírá se nám pohled na hlavní hřeben Velkého Retezatu. Potkáváme první bači s velkými psisky. Zcházíme z cesty, díky čemuž nalézáme pěkný pramen. U spácího místa by však měli být další dva, tak vyrážíme bez dobrání. Trasa je značena lesem vzhůru, kudy už nikdo dlouho nešel. Práču začíná palčivě bolet kyčel. Docházíme do sedla, kde chceme spát. Místo slibovaných pramenů nacházíme hromadu medvědího trusu. Za povyku hledáme dál, ale marně. Rozdělujeme se na dvě skupiny, část se vrací se všemi prázdnými láhvemi ke studánce, zbytek staví přístřešky a sbírá dřevo. Prší. Na hřebeni se blýská, předzvěst dalsích dní.. Oheň hoří.
Den třetí:
Práčova kyčel přestává kooperovat. Musíme ho dostat do údolí na spoj. Rozdělujeme se. S Irfanem si přebálíme Práčův batoh a vydáváme se s ním dolů. Ostatní vyráží dál po hřebeni. Snad se ještě někdy shledáme. Sestupujeme po cestách a nakonec i necestách, ale dostáváme se dolů a vysíláme Práču domů. Sami stopujeme, abychom se posunuli údolím dál dohonili tak náskok zbytku. Veme nás zdejší politik, který nám musí ukázat pravou rumunskou pohostinost a tak obědváme ve skryté chatě v lese s jeho přáteli a učíme se základy rumunštiny. Na horách bouří a bouří. Z hodování jsme propuštěni až po šesté a to máme před sebou ještě 11 kilometrů s tísícem výškových metrů. Naštěstí nás bere zdejší horský vůdce, s ním vyjíždíme až pod Cabana Buta. Během cesty se dozvídáme osud zbytku party. Bouře je nepustila na hlavní hřeben, jelikož do hory Custury před nimi bil blesk co minutu. Tak ve víře, že bouře brzy skončí, mokli tři hodiny v dolíku pod ní. Když už bylo jasné, že do místa srazu u Cabana Buta nemají šanci dojít, rozbili tábor, tam kde stáli.
Den čtvrtý:
S Irfanem čekáme na zbytek v sedle za Custurou a kolem poledne se konečně potkáváme. Pokračujeme dál máme před sebou štreku, jelikož nám bouřka způsobila zpoždění. Zvláštní hory, ze žulového podloží se stane vápenec a pak zase žula. V dálce vidíme jak se nad Custurou zas blýská, prokletá to hora. Ještě že ji máme za sebou. Spíme v pěkném sedélku mezi skalisky. Kosti nám hřeje suchá voňavá kleč a my předčítáme dálší z mnoha karpatských her.
Den pátý:
Z skalnatých hor Retezatu se postupně stávají travnatá návrší Godeanu. Nacházíme obří useknutou hlavu berana. Na náhorní planině Borascu zdáli vidíme divoké koně. Blížíme se k vrcholu Godeánu, bohužel ne sami. Blíží se i bouře. Vrchol radši obcházíme a za prudkého deště a hřmění scházíme po úbočí Godeánu do malebné roklinky, kde plánujeme přenocovat. Spíme na soutouku mnoha potůčků, které z nás myjí pot a prach cesty. Jen doufáme, že se v bouři nerozvodní. Tentokrát bouře byla naštěstí krátká. Bohužel v okolí není nic, čím bychom mohli nakrmit plameny a tak zalézáme do spacáků s přicházející tmou.
Den šestý:
Vody v horách výrazně ubylo. Za to stád ovcí a hafanů s ostnatými obojky přibylo. Většinou nás jen hnali od stád a zle štěkali, přičemž si vždy drželi alespoň pár metrů odstup, ale jednou začali dorážet až na nás a nedali se odehnat. Naštěstí to nakonec vyřešilo podrbání za ušima. Spíme u vrcholu Babei, pod kterým naštěstí byl pramen, který značila mapa. Hrozně fouká.
Den sedmý:
Ve větru se vydáváme dál. Hřeben postupně klesá a s ním i nálada ve skupině. Všichni cítí, že se nám to již krátí. Je vedro. Zastavujeme na dlouhou dobu u velké studánky. Scházíme z hřebenu k vedničce Dobraia. Údolí lemují vápencové útesy. Spíme u kostelíku. Zdejší pastýřka nám ukazuje jeho interiér.
Den osmý:
Vracíme se na hřeben, celý den se prodíráme lesem, kde místami je sotva znatelná cesta. Nohy máme osekané od ostružiní a ruce od trnek. Nakonec se přeci jen dostáváme do lazeňského městečka, Baile Herculane. Je zřejmé, že jeho doba slávy již pominula, vykoupeme se ve zdejší řece Cernei a po proudu sestupujeme hlouběji do města. Vzduchem se line pach sirovodíku z termálních pramenů. Doplňujme jídlo a začíná čekání na vlak. Většina spí, ti co ne si krátí čas mariášem. Vlak jede až v 5:20. Inu, se zpožděním se musí ve zdejších krajích počítat.
Zapsal(a):
Mzimu
