Zahajovačka

5. 10. - 7. 10. 2001

Tak jsme opět měli k začátku roku Zahajovačku. Protože jest Zahajovačka tradiční akce, i my jsme ji letos vcelku tradičně pojali. Tedy pouze z části.

Protože jsme se pro letošek rozhodli pro celoroční legendu (podle knihy Cesta na severozápad), Zahajovačka podle toho vypadala. Harcovníci z Prahy odjížděli bez jídla, to následně měli dostat na Měsíční skále. Každoroční problém s vymýšlením složité hry kvůli rozdělení na posádky jsme vyřešili tak, že každá posádka měla sraz jinde a jindy a k Měsíční skále měly tedy posádky dorazit odděleně. Odděleně měly rovněž ulehnout a teprve ráno se všichni společně sejít u majora Rogerse. Tímto plánem jsme si připravili poměrně dost zábavy na páteční večer a to hned z několika důvodů. Jídlo muselo být na Měsíční skálu dopraveno samozřejmě s předstihem, aby se ho podařilo včas ukrýt na vyhovující místa. Takže jsme tam jeli se Zkoumalem napřed a všechno jídlo vytáhli do toho hrozného kopce na zádech. Zatímco já jsem jídlo rozděloval a schovával, Zkoumal musel kvapem vyrazit do Dubé - tam měli děti vystupovat z autobusu - a umístit tam kontrolní zprávu. Mezitím Týna, která zůstala v Praze, usazovala děti do příslušných autobusů a ty putovaly do té Dubé. Protože ale autobusy byly naplněné až k prasknutí, jednu posádku nám vůbec nevzali (přestože jsme měli místenky) a celý náš časový plán zkrachoval. Takže spát jsme šli až velice pozdě.

Druhý den jsme se všichni setkali s majorem Rogersem a vyslechli jsme si, co měl na srdci: budeme pod jeho velením ve jménu anglického krále bojovat s Francouzi o území v Severní Americe.... Od toho okamžiku již výprava probíhala tak jak má: Quajak, kompoty, Měsíční skála, skok odvahy, tradiční hříčky ve skalním městě a zahajovací oheň. Nu a v sobotu jsme po vzoru drsných Rogersových harcovníků vyrazili na dlouhou pouť na vlak. Do našeho rodného města jme dojeli včas a v pořádku a nadšení zůčastněných nebralo konce.