Tábor Jeden ze tří
29. 6. - 25. 7. 2004
Společný tábor Argonautů a Apollónu u Kladrub u Stříbra. Legenda klasická: “Omnia Gallia divisi in tres partes est”.
Tábořiště nebylo dokonalé, ale dostačující. Potůček byl bažinou, musela se tudíž vykopat studánka, ze které se brala voda užitková, pitnou zajišťovala Vovkova modrá mysl na LPG, kterou vždy přemístil barely ke zdroji pitné vody. Krajina ve které se tábor rozkládal byla velmi okouzlující a v tamnějších lesích se hledalo velmi dobře dřevo...Tyče na tee-pee už méně snadno, ale i s tím si argonauti poradili. V našich třech Keltských opidech vždy obývali starší Keltové tee-pee a mladší podsadové stany.
Tábor byl po několika letech společný Argonautsko-Apollonský, něco kolem čtyřiceti lidí. Galové si hned po svém prvním příchodu do tábora po klanech vzali své peníze podle toho, kolikátí do tábora přišli. Za zlaté a stříbrné si klany pořizovaly obytné chýše, v nichž mohly spát, sýpky chránící před hladomorem, studny proti žízni, ale třeba i modly, které zajišťovaly přízeň bohů. Každé ráno druidi Lesoj a Zkoumal prováděli ranní věštbu, kde se klany dozvěděly, co dnes mohou čekat, nepřízeň bohů, rozbité nádobí nebo i výhody, jako třeba kupec, nebo přízeň bohů.
Koupání bylo trochu daleko, ale zase naprosto dostačující a příjemné. Docela velký Borovanský rybník je skoro ideálním koupacím místem, až na nepříjemný hmyz, který značně opruzuje, hned jak si všimne, že si chcete užít odpoledne sluněním a čtením knihy. Idylku se mu většinou překazit podaří, protože nikdo není ze železa a víc jak hodinku to stejně nevydržíte.
Skoro každé ráno nás probouzel Danko s kytarou, vyhnávaje nás na rozcvičku. Mezi tím nám Colombína s Křečkem a se službou připravili snídani, po níž už proběhla jenom kontrola úklidu v opidech, ranní věštba a pak většinou výpravy výzvědné, nebo činnost usnadňující další boj proti Římanům. Tak nějak vypadal den každého Gala... Římani nás navštívili dvakrát, jednou v noci, bojovně naladěni a vykřikujíc něco o tom, že jsou zde v míru. Keltové ale nejsou tak neosvícení a hned všem došlo, že asi nepřišli na přátelskou návštěvu v tak hluboké noci. Po chvilce boje jsme je hravě přemohli a svázali. Jelikož se stále nechtěli vzdát, zavřeli jsme je do Hromové bedny a jali se je mučit. Ani to je neodradilo a proto jsme museli použít brutálnější metody, které nakonec učinily své a Římané se vzdali.
Druhá návštěva se zdála ze začátku být také nepříjemnou a bojovnou, ale i Římané s Kelty si mohou být ku pomoci a tak jsme se podělili o své zkušenosti a jídlo. Zbývající dva římské bojovníky jménem Proussy a Vašek si o něco přátelštější Římané museli vykoupit stejnou vahou jídla. Společná váha byla nemalá a najedl se z ní celý tábor i s návštěvou. Večer jsme se společně veselili skoro až do rána. Ke konci snažení musely klany najít sedm vzácných bylin na sedmi vrcholcích Sedmihoří a ráno z nich uvařit elixír, který dodal sílu k boji proti Římanům. Povedlo se jen jednomu klanu, který na sebe mohl být hrdý. Nejveselejší událostí tábora stalo se bourání stanů v den odjezdu. V dešti běhalo dvacet argonautů v plavkách se sekerami a štípačkami v rukou a snažilo se stihnout vlak. Vlakem domů a znáte to, zjištění, že vlaky jsou stále dražší a pokladní stále méně informované.
Zapsal(a):
Delfín
