ARGO - báje

Toto jsou základní informace z báje o Argonautech. Nejlepší budeš mít když si ji přečteš v nějaké knížce. V různých zdrojích se může příběh trošku lišit.

Argonauti - řecky Argonautai, lat. Argonautae, doslova „Plavci na /lodi/ Argó“

Báje o Iásónovi a výpravě Argonautů za zlatým rounem je hrdinským eposem, plným dobrodružství a odvážného putování za neznámem. Největší řečtí hrdinové se na lodi Argó vypraví do vzdálené Kolchidy pro zlaté rouno, jehož získání bylo považováno za nemožné.

O zlatém rounu

Frixos měl být i se svou sestrou Hellou obětován bohům, ale zachránil je velký beran se zlatým rounem, který uměl i létat a vzal je oba na záda a odletěl s nimi na východ až do daleké Kolchidy pod Kavkazem u Černého moře. Beran byl pak obětován Diovi a zlaté rouno kolchidský král Aiétés pověsil na vysoký strom v posvátném háji boha války Area a nechal ho hlídat strašným a nikdy neusínajícím drakem.

Iáson

Iáson byl synem krále, ale po jeho narození se jeho otec bál o Iásonův život, a tak ho prohlásil za mrtvého a odnesl ho tajně do hor, kde jej svěřil moudrému Kentauru Cheironovi, který ho naučil všemu, co do života potřeboval: zacházet s mečem a kopím, střílet z luku, hrát na lyru a chovat se, jak se na královského syna patří. Po dvacetiletém pobytu v horách se Iásón vypravil zpět do Iólku. Aby se ale stal králem, musel splnit jednu podmínku: vydat se do Kolchidy a přinést zpět zlaté rouno, které patří do Diovi svatyně v Iólku.

Stavba Argó a posádka lodi

Iásón se pustil do stavby rychlé padesátiveslice a nazval ji Argó, což znamená „rychlá“. Zabudoval do ní dřevo z posvátného dubu zasvěceného Diovi. Nato svolal všechny tehdejší hrdiny – Hérakla, Orfea, Thésea, lékaře Asklépioa, dvojčata Kastora a Polydeukése a mnoho dalších králů a hrdinů a odplul s nimi na výpravu za zlatým rounem. Velitelem lodi byl Iásón, jejím kybernetem (jak se tehdy říkalo kormidelníkům) byl silný Tífys a funkci radaru zastával hrdina Lynkeus, který měl tak bystrý zrak, že viděl nejen pod vodu, ale i skrz dřevo a skály. Ostatní hrdinové veslovali a takt jim udával svým zpěvem a hrou na lyru pěvec Orfeus.

Plavba Argó a dobrodružství po cestě do Kolchidy a zpět, získání zlatého rouna

Argonauté vypluli z Pagasského zálivu na Egejské moře a během plavby překonali mnohá nebezpečenství, bojovali nejen proti lidským nepřátelům, ale i proti obludám, mytickým bytostem a přírodním živlům. Nakonec skutečně dosáhli břehů Aiétovy říše a Iásón požádal krále Aiéta, aby mu rouno daroval. Král mu ho ale vydat nechtěl. Naštěstí se do Iásóna zamilovala Aiétova dcera, mocná čarodějka Médeia, která uspala draka střežícího rouno a spolu s Iásónem, který jí nabídl manželství, odplula na lodi Argó. Král Aiétés se je pokoušel zastavit a pronásledoval je, ale Argonautům se podařilo uprchnout. Cesta zpět byla ještě nebezpečnější než počátek výpravy. Opět museli překonat nespočetné nástrahy a vyhrát mnohé bitvy, než se jim podařilo přistát v domovském přístavu a vrátit se do Iólku i se zlatým rounem.

Zpět v Iólku

Peliás ale mezitím zavraždil otce Iásóna a tak se Iásón rozhodl Peliovi pomstít prostřednictvím své ženy Médei, která svými kouzly přiměla Peliovy dcery, aby svého otce zabily. Tak se stal Iásón králem Iólku. Avšak vítězství mu stouplo do hlavy a on si vzal druhou manželku. Médeina láska se změnila v nenávist: zavraždila nejen ji, ale i své děti, jež měla s Iásónem.

A Iásón? Báje vypráví, že zahynul neslavnou smrtí, když se jako stařec posadil do stínu lodi Argó a vzpomínal na své mládí. Zetlelá záď lodi se zřítila a pohřbila ho pod svými troskami.